Monthly Archives: Červen 2011

Přísloví říká, že když se kouzlo nezdaří, není důvod chybu opakovat….  U mne se tato moudrost týká případného manželství. U minulého se kouzlo opravdu nepovedlo, ale s odstupem času říkám ZAPLAŤ PÁN BŮH …. Ve zlaté  kleci „harmonického vztahu“ bych nebyla tam, kde se s chutí a s radostí  nacházím dnes. A protože si své současné postavení náležitě užívám, nehrozí u mne sdílení společné komůrky s nikým dalším, s chlapem už vůbec ne….

V krajkářských setkáních pravidlo omylu neplatí. Nikdy není zaručeno, že se organizátoři trefí do termínu nebo požadavků a nálad návštěvníků. Nikdo dopředu neodhadne chování a momentální chutě veřejnosti. To moc dobře znají prodejci rozličných pomůcek. V souladu s murphyho zákony tak  ze zboží, které v  minulém ročníku zmizelo z pultu hned první den, neprodáte o rok později ani ťuk. Naopak pozici absolutního bestselleru právě nastupující sezóny spolehlivě obsadí loňský ležák…. Cesty Páně a požadavky krajkářek fakt nevychytáte …. (more…)

Při svých cestách za krajkami mám možnost navštívit různá místa v Čechách i v okolních státech. Scénář takových akcí je, až na zcela malé výjimky, téměř shodný….

Pečlivá domácí příprava — přesun z bodu A do dějiště události B — samotná prezentace —  likvidace a transport z města B zpět domů, do základního tábora A.  Následuje závěrečná fáze celé operace:   SPRCHA, PRAČKA, POSTÝLKA…

Někdy si s kalendářem pohraje a zažertuje zcela náhodná situace. Kombinace a sled událostí změní celkový dojem a obohatí zážitek. Právě taková varianta nastala pro mne tento týden.

Mezinárodní Krajkářské bienále v Prešově se koná každé dva roky. Na tři dny se pozvané delegace uchýlí do muzea ve Varni František prešovského Solivaru. Vzdělávací spolek uměleckých řemesel nesmí chybět a tak se s kolegyní Jolanou přesouváme 700km na východ, abychom náležitě reprezentovaly pražské krajkářky.  Odhodlaní arogantní odboráři údajně bojují i za naše zájmy, ale naštěstí až o den později a tak nám nic a nikdo nebrání v rozletu. (more…)

Miluju filmy pro pamětníky. Jsou nostalgické, elegantní a zidealizované. Všichni jsou krásní a ….

STAŘÍ.

Čtyřicetiletá mamka je jako kredenc, padesátiletý tatík chodí s hůlkou, šedesátiletá tetička, celá v černém a v čepečku, plete punčochy a šourá se zámkem. Co mě ale vždycky uchvátí, tak to jsou kloboučky a barety. Marně si lámu hlavu, čím asi krasavice žádoucí porušuje fyzikální zákony, když si zmíněnou kreaci připevňuje. Pochopitelně moc dobře vím, že jehlicí nebo vlásenkami, ale stejně…. Mě napadá pouze oboustranná lepenka. (more…)