Krajkový leden
18 ledna 2012
Pippy dlouhá punčocha byla malá zrzavá pihovatá holka. Ve svých pruhovaných nadkolenkách chrlila zázrak za zázrakem. Bydlela s opicí ve vile Vilekule a zažívala neuvěřitelné a mnohdy velmi drsné situace.
Kdysi, když jsem tuto knížku Astrid Lindgrenové četla, jsem jí zhltla na posezení. Vůně dobrodružství sálala z každého otočeného listu. Jak já tý nohatici s copama záviděla samostatnost vonící dospělostí!
Když jsem o letošních vánocí jedním okem sledovala putování paliček po mé herduli a druhým okem, na nejmenované televizní stanici, Pippinu pouť za lumpárnou, trochu jsem žasla. Z obrazovky se zubilo pihovaté nevycválané dítko, na které bych, kdyby žilo v sousedním bytě, zavolala sociálku. Člověk se vyvíjí, ideály posouvají a naše zážitky mění svůj význam a sílu. Škoda…. Neměli bychom se svých snů bát. I když jsou z pohledu reálného a realistického světa nesmysl, existují….
Vánoce skončily a já se mávnutím proutku ocitla ve své vile Vilekule. Jmenovala se Baldauf, nebyla ve Švédsku, ale v Německu a nebydlela v ní Pippy, ale kulturní centrum městečka Marienberg. Sny skončily, nastupuje realita. Jmenuje se Setkání krajkářek a řezbářů a šestice lektorek VSUŘ přijala pozvání k účasti. Rozsáhlá honosná vila patřila v minulosti velmi bohaté továrnické rodině. Několikapatrová, krásné dřevěné schodiště i stropy, zimní zahrada,vitrážová okna a spousta místností. Slouží k pořádání tématických akcí, koncertů, seminářů a kdo ví čeho ještě. 
Celé dlouhé dva týdny letošního ledna hostila paličkářské a řezbářské spolky měst z německé strany Krušných hor. Roztodivné kompozice různých barev, struktur i kvality zaplnily na dlouhých čtrnáct dnů všechny sály.
Ve vyšperkovaných místnostech se každý den střídaly členky jednotlivých místních spolků. Mnohdy v jednotném oblečení a se znaky svých organizací na hrudi předváděly své umění. My jsme dovezené výtvory nainstalovaly do hudebního salonku s piánem a starou historickou trojkombinací televize, rádia a gramofonu. Místní krajkářky se střídaly po dnech, naše dvě tříčlenné skupinky měly každá službu téměř týden. Ale nevadilo nám to. Proč taky? Kdy se dostaneme mimo realitu, ke své práci a svému koníčku? Marcela drátovala a svou plynulou němčinou poskytovala informace návštěvníkům i zástupcům tisku, Jolana nás spolehlivě dovezla, tkala nebo šila tenerify a já si paličkovala …. Krása. Na hrudi odznak spolku, odpoledne kávička, dortíček z upravené cukrárny. Kupujeme si jej denně při ranní cestě do vily. Milí návštěvníci nešetří pochvalou, co víc si přát. Příjemná pracovní dovolená….
Práce krušnohorek známe z nedalekého Annabergu. Ale nikde jsem jich neviděla tolik pohromadě. Jako již tolikrát, i tady se spolehlivě potvrdilo osvědčené „méně znamená více“. Mnohé sály byly doslova zahlceny a expozice často splývaly v jeden celek. Krásné výrobky se tísnily vedle slabších, vyvážená a promyšlená barevnost sousedila se zcela nesmyslnými kombinacemi. Výrobky banální vedle nápaditých a neotřelých. Paličkovaný znak motocyklové firmy KTM v sousedství dokonalého prostírání. Sova v lehce sporné barevnosti a krásné bílé celopaličkované rukavičky. Legrační skupina sáňkujících sněhuláků z dětského kroužku, obrovské páskové dečky důchodkyň i klobouky a vlasové doplňky mamin puberťáků. Některé výrobky pokulhávají v technice, jiné ve své barevnosti, ale do poslední použité nitky plní svůj účel. Poskytují krajkářce radost z práce, z tvorby a to je hlavní. K tomu všemu velké i menší řezby, dech beroucí obrovská vyřezávaná balzová katedrála.I s oltářem…. Jeden velký pestrý Babylon, který v každém případě stojí za naši pozornost.
A německý příhraniční hit letošního ledna?
Kupodivu to nebyly krajky, ale šály ze silné vlny, které jejich autorky upletly za půl hodiny nikoliv na jehlicích, ale na předloktí svých rukou… Zajímavé, překvapivé, jednoduché a efektní. A ještě jeden postřeh. Odhadly jsme, že nejméně 80% všech návstěvníků by manželské dvojice. U nás jev nevídaný. A přítomní muži se nenudili! Naopak se zajímali o technologie, zejména o tkaní a drátování. Krásný zážitek máme s manželkou pana Joachima, která přímo ve výstavě vybírala modely, které jí doma její mužíček upaličkuje. Zmíněná dáma této ruční práci dosud nepodlehla, ale dobře se vdala….
Od organizátorů víme, že se setkání koná po třech až pěti letech. My jsme si svou expozicí a kvalitou krajek místo zajistily i pro příští ročník. Máme přislíbenou také módní přehlídku. Jenže to je daleko. Právě nám o měsíc prodloužili výstavu “ Zima“ v Schönsee a začátkem února instalujeme první ze série výstav k 20. výročí VSUŘ v knihovně na Smíchově…. a spoustu dalších a dalších a dalších ….
Zkuste najít chvilku času a jeďte se podívat v dubnu na německý krajkářský kongres do Annabergu. Obě města, Annaberg i Marienberg, o sebe dělí několik kilometrů. Sami se přesvědčíte, že naše české krajky mají svou váhu. A když už nic jiného, máte možnost koupit materiály, které u nás neseženete. Jsou sice dražší a za eura. Moc dobře to vím, kupuju je. Jenže krajky z nich vypadají přece jen trochu jinak než z prastaré perlovky po babičce…
Pippy dlouhá punčocha byla malá zrzavá pihovatá holka. Ve svých pruhovaných nadkolenkách chrlila zázrak za zázrakem. Bydlela s opicí ve vile Vilekule a zažívala neuvěřitelné a mnohdy velmi drsné situace.
Kdysi, když jsem tuto knížku Astrid Lindgrenové četla, jsem jí zhltla na posezení. Vůně dobrodružství sálala z každého otočeného listu. Jak já tý nohatici s copama záviděla samostatnost vonící dospělostí!
Když jsem o letošních vánocí jedním okem sledovala putování paliček po mé herduli a druhým okem, na nejmenované televizní stanici, Pippinu pouť za lumpárnou, trochu jsem žasla. Z obrazovky se zubilo pihovaté nevycválané dítko, na které bych, kdyby žilo v sousedním bytě, zavolala sociálku. Člověk se vyvíjí, ideály posouvají a naše zážitky mění svůj význam a sílu. Škoda…. Neměli bychom se svých snů bát. I když jsou z pohledu reálného a realistického světa nesmysl, existují….
Vánoce skončily a já se mávnutím proutku ocitla ve své vile Vilekule. Jmenovala se Baldauf, nebyla ve Švédsku, ale v Německu a nebydlela v ní Pippy, ale kulturní centrum městečka Marienberg. Sny skončily, nastupuje realita. Jmenuje se Setkání krajkářek a řezbářů a šestice lektorek VSUŘ přijala pozvání k účasti. Rozsáhlá honosná vila patřila v minulosti velmi bohaté továrnické rodině. Několikapatrová, krásné dřevěné schodiště i stropy, zimní zahrada,vitrážová okna a spousta místností. Slouží k pořádání tématických akcí, koncertů, seminářů a kdo ví čeho ještě. 
Celé dlouhé dva týdny letošního ledna hostila paličkářské a řezbářské spolky měst z německé strany Krušných hor. Roztodivné kompozice různých barev, struktur i kvality zaplnily na dlouhých čtrnáct dnů všechny sály.
Ve vyšperkovaných místnostech se každý den střídaly členky jednotlivých místních spolků. Mnohdy v jednotném oblečení a se znaky svých organizací na hrudi předváděly své umění. My jsme dovezené výtvory nainstalovaly do hudebního salonku s piánem a starou historickou trojkombinací televize, rádia a gramofonu. Místní krajkářky se střídaly po dnech, naše dvě tříčlenné skupinky měly každá službu téměř týden. Ale nevadilo nám to. Proč taky? Kdy se dostaneme mimo realitu, ke své práci a svému koníčku? Marcela drátovala a svou plynulou němčinou poskytovala informace návštěvníkům i zástupcům tisku, Jolana nás spolehlivě dovezla, tkala nebo šila tenerify a já si paličkovala …. Krása. Na hrudi odznak spolku, odpoledne kávička, dortíček z upravené cukrárny. Kupujeme si jej denně při ranní cestě do vily. Milí návštěvníci nešetří pochvalou, co víc si přát. Příjemná pracovní dovolená….
Práce krušnohorek známe z nedalekého Annabergu. Ale nikde jsem jich neviděla tolik pohromadě. Jako již tolikrát, i tady se spolehlivě potvrdilo osvědčené „méně znamená více“. Mnohé sály byly doslova zahlceny a expozice často splývaly v jeden celek. Krásné výrobky se tísnily vedle slabších, vyvážená a promyšlená barevnost sousedila se zcela nesmyslnými kombinacemi. Výrobky banální vedle nápaditých a neotřelých. Paličkovaný znak motocyklové firmy KTM v sousedství dokonalého prostírání. Sova v lehce sporné barevnosti a krásné bílé celopaličkované rukavičky. Legrační skupina sáňkujících sněhuláků z dětského kroužku, obrovské páskové dečky důchodkyň i klobouky a vlasové doplňky mamin puberťáků. Některé výrobky pokulhávají v technice, jiné ve své barevnosti, ale do poslední použité nitky plní svůj účel. Poskytují krajkářce radost z práce, z tvorby a to je hlavní. K tomu všemu velké i menší řezby, dech beroucí obrovská vyřezávaná balzová katedrála.I s oltářem…. Jeden velký pestrý Babylon, který v každém případě stojí za naši pozornost.
A německý příhraniční hit letošního ledna?
Kupodivu to nebyly krajky, ale šály ze silné vlny, které jejich autorky upletly za půl hodiny nikoliv na jehlicích, ale na předloktí svých rukou… Zajímavé, překvapivé, jednoduché a efektní. A ještě jeden postřeh. Odhadly jsme, že nejméně 80% všech návstěvníků by manželské dvojice. U nás jev nevídaný. A přítomní muži se nenudili! Naopak se zajímali o technologie, zejména o tkaní a drátování. Krásný zážitek máme s manželkou pana Joachima, která přímo ve výstavě vybírala modely, které jí doma její mužíček upaličkuje. Zmíněná dáma této ruční práci dosud nepodlehla, ale dobře se vdala….
Od organizátorů víme, že se setkání koná po třech až pěti letech. My jsme si svou expozicí a kvalitou krajek místo zajistily i pro příští ročník. Máme přislíbenou také módní přehlídku. Jenže to je daleko. Právě nám o měsíc prodloužili výstavu “ Zima“ v Schönsee a začátkem února instalujeme první ze série výstav k 20. výročí VSUŘ v knihovně na Smíchově…. a spoustu dalších a dalších a dalších ….
Zkuste najít chvilku času a jeďte se podívat v dubnu na německý krajkářský kongres do Annabergu. Obě města, Annaberg i Marienberg, o sebe dělí několik kilometrů. Sami se přesvědčíte, že naše české krajky mají svou váhu. A když už nic jiného, máte možnost koupit materiály, které u nás neseženete. Jsou sice dražší a za eura. Moc dobře to vím, kupuju je. Jenže krajky z nich vypadají přece jen trochu jinak než z prastaré perlovky po babičce…
Žádné komentáře to “Krajkový leden”