Když má krajka křídla
Kdysi dávno mne paní Martiníková, milá vedoucí výtvarného kroužku „lidušky“ ve Vysočanech, naučila, tedy mimo základů roztodivných výtvarných technik, i jedno kouzlo.
HRÁT SI …
Zažili jsme s ní spoustu zábavy. Odpolední schůzky s barvami nebyly nikdy suchou nudou. Skicáky nahradila dlátka, s nimi i sádra, hadříky a jiné inspirativní drobnosti. Spolužáci kreslili vázy s vadnoucími kyticemi a nakousnutá jablka. Tužkou nebo, v lepším případě, uhlem …. My jsme si, na rozdíl od nich, špinili ruce při tisku monotypů a frotáží, maminky odlupovaly sádru z plášťů a foukaly na zranění od linoritových dlátek. Jednoduše řečeno, byla zábava a legrace a naše snažení mělo smysl…. Často si na paní Blaženku vzpomenu. Byla keramičkou a vždycky říkala, že nejezdí do svého ateliéru pracovat nebo tvořit, ale hrát si s hlínou. (more…)
Nejnovější hlášky