Když má krajka křídla
19 února 2012
Kdysi dávno mne paní Martiníková, milá vedoucí výtvarného kroužku „lidušky“ ve Vysočanech, naučila, tedy mimo základů roztodivných výtvarných technik, i jedno kouzlo.
HRÁT SI …
Zažili jsme s ní spoustu zábavy. Odpolední schůzky s barvami nebyly nikdy suchou nudou. Skicáky nahradila dlátka, s nimi i sádra, hadříky a jiné inspirativní drobnosti. Spolužáci kreslili vázy s vadnoucími kyticemi a nakousnutá jablka. Tužkou nebo, v lepším případě, uhlem …. My jsme si, na rozdíl od nich, špinili ruce při tisku monotypů a frotáží, maminky odlupovaly sádru z plášťů a foukaly na zranění od linoritových dlátek. Jednoduše řečeno, byla zábava a legrace a naše snažení mělo smysl…. Často si na paní Blaženku vzpomenu. Byla keramičkou a vždycky říkala, že nejezdí do svého ateliéru pracovat nebo tvořit, ale hrát si s hlínou.
I my si s holkama ve Spolku hrajeme. Pochopitelně musí předcházet povinná a nudná teorie. Krajkářkou se nikdo nenarodí, pláténko a polohod se musí nadřít. Ale pro jednoduchou hru s paličkami o mnoho víc umět a znát nepotřebujete. Tedy z mého pohledu …
Při výběru témat pro výukové hodiny paličkování se často řídím pravidlem, že nejen klasickou krajkou je krajkářka živa. Každá z účastnic musí dostat i obecně platné informace. A tak zkoušíme propojovat odvážné nápady s netradičními a nekrajkářskými materiály, experimentujeme a učíme se vzniklá dílka i společně adjustovat a vystavit. Jsou témata, která se vracejí…. Dvakrát jsme si vzaly do parády MOTÝLY a VÁŽKY. Naše první setkání s nimi bylo už v roce 2006 a nosným tématem kurzu bylo propojení krajky s drátem, kovovými sponkami, zipy a s různými dalšími instalačními materiály. Kolekce fantazijních motýlů byla nápaditá a atraktivní. Natolik, že tradiční zářijová „spolková“ výstava v Annabergu přiměla německé paličkářky ke zvýšené aktivitě. Při krajkářském kongresu ve Schneebergu jsme si fotografovaly límec s kovovými podložkami, který byl téměř kopií křídla modrého motýla Ivči Špundové ….
Hmyzí téma jsem částečně oprášila letos. Pro jednu lekci kurzu KRAJKA a FOTOGRAFIE jsem připravila podklady pro hru s vážkami. Tedy s detaily z jejich krásných křídel. A děvčata hozenou rukavici uchopila víc než úspěšně.
KOLEKCE DĚLÍ DLOUHÝCH ŠEST LET.
Ale na elán a nasazení roky vliv nemají.
Kdysi dávno mne paní Martiníková, milá vedoucí výtvarného kroužku „lidušky“ ve Vysočanech, naučila, tedy mimo základů roztodivných výtvarných technik, i jedno kouzlo.
HRÁT SI …
Zažili jsme s ní spoustu zábavy. Odpolední schůzky s barvami nebyly nikdy suchou nudou. Skicáky nahradila dlátka, s nimi i sádra, hadříky a jiné inspirativní drobnosti. Spolužáci kreslili vázy s vadnoucími kyticemi a nakousnutá jablka. Tužkou nebo, v lepším případě, uhlem …. My jsme si, na rozdíl od nich, špinili ruce při tisku monotypů a frotáží, maminky odlupovaly sádru z plášťů a foukaly na zranění od linoritových dlátek. Jednoduše řečeno, byla zábava a legrace a naše snažení mělo smysl…. Často si na paní Blaženku vzpomenu. Byla keramičkou a vždycky říkala, že nejezdí do svého ateliéru pracovat nebo tvořit, ale hrát si s hlínou.
I my si s holkama ve Spolku hrajeme. Pochopitelně musí předcházet povinná a nudná teorie. Krajkářkou se nikdo nenarodí, pláténko a polohod se musí nadřít. Ale pro jednoduchou hru s paličkami o mnoho víc umět a znát nepotřebujete. Tedy z mého pohledu …
Při výběru témat pro výukové hodiny paličkování se často řídím pravidlem, že nejen klasickou krajkou je krajkářka živa. Každá z účastnic musí dostat i obecně platné informace. A tak zkoušíme propojovat odvážné nápady s netradičními a nekrajkářskými materiály, experimentujeme a učíme se vzniklá dílka i společně adjustovat a vystavit. Jsou témata, která se vracejí…. Dvakrát jsme si vzaly do parády MOTÝLY a VÁŽKY. Naše první setkání s nimi bylo už v roce 2006 a nosným tématem kurzu bylo propojení krajky s drátem, kovovými sponkami, zipy a s různými dalšími instalačními materiály. Kolekce fantazijních motýlů byla nápaditá a atraktivní. Natolik, že tradiční zářijová „spolková“ výstava v Annabergu přiměla německé paličkářky ke zvýšené aktivitě. Při krajkářském kongresu ve Schneebergu jsme si fotografovaly límec s kovovými podložkami, který byl téměř kopií křídla modrého motýla Ivči Špundové ….
Hmyzí téma jsem částečně oprášila letos. Pro jednu lekci kurzu KRAJKA a FOTOGRAFIE jsem připravila podklady pro hru s vážkami. Tedy s detaily z jejich krásných křídel. A děvčata hozenou rukavici uchopila víc než úspěšně.
Žádné komentáře to “Když má krajka křídla”