Škola hrou
Netajím se tím, že učitelkou z povolání bych byla nejdříve deset minut po smrti. POCHOPITELNĚ MOJÍ. Se školou povinnými dítky mám tu čest se potkávat pouze na ulici, u budovy, okolo které občas procházím a v dopravních prostředcích. A také dvakrát do roka před Krajkářskými trhy, kdy prodejci čekají, až studenti opustí třídy a oni zaujmou jejich místa. Když slyším lví řev a vybraný slovník sličných slečen s řasami jak od Mattela, konstatuji, že naše generace byla naivní a velmi zaostalá. Vzpomenu si na socialistické hlavní – velké – přestávky, kdy jsme s chlebem s přilepeným ubrouskem a s jablíčkem v ruce bez hlesnutí korzovali chodbami jednotlivých pater. A běda nám, když tomu bylo jinak …. To by se dnešní puberťáci divili, to by bylo příspěvků na internetových portálech, to by bylo ostudičky. Ne jejich…. jasně, že kantorů. (more…)
Nejnovější hlášky