Nebe – Peklo – Ráj
2 července 2012
Když jsme byly malé holky, skládaly jsme papírové čtverce, jejich cípy popisovaly jmény vyvolených a obdivovaných, doplňovaly je o termíny svateb a o počty očekávaných dětí a věřily, že kouzlo papírového zobáku vyplivne zaručeně pravdivou a vytouženou kombinaci OSUDU. Bylo nám úplně jedno, že právě pracujeme s jednou ze základních skládaček velkého umění origami. Výsledek byl důležitější než nějaká přízemní teorie a nuda. Na dávnou hru jsem si vzpomněla o tomto víkendu při společné návštěvě vambereckých krajkářských slavností. Také jsme vložily pevné a pečlivě vybrané údaje, doplnily je počtem dnů i termínem a napjatě očekávaly osudem daná překvapení.
Musím přiznat, že jsem byla velkým pesimistou. Pátkem začínají letní prázdniny, meteorologové varují před mohutným oteplením a státní svátky připadají na čtvrtek a pátek. Co víc si přát…. sbalit plavky a šupem k vodě. Mýlila jsem se a krajkářky jsem velmi podcenila. Takovou účast návštěvníků jsem opravdu nečekala. Sokolovna nacpaná k prasknutí a někdy ještě o trochu víc. I meteorologové se se svou předpovědí trefili a podle stupnic teploměrů také o trochu víc…. A tak jsme si společně zahráli jedno velké ulepkané a vražedné NEBE – PEKLO – RÁJ ….
NEBE
Pro nás bylo vytouženým nebem představení dlouholeté činnosti VSUŘ v prestižní krajkářské oblasti. Připravit, zajistit a zrealizovat tak rozsáhlou, pestrou a zdánlivě nesourodou výstavu je velká výzva pro každé krajkářské a řemeslné seskupení. Shromáždit, vybrat a nainstalovat. Jak jednoduché, že? Jistě, na papíře ANO… V reálu je situace o poznání náročnější. Různé techniky musí najít společnou řeč alespoň v rámci jedné vitríny. Malé ostrůvky musí ladit se sousedy, komorní seskupení jedné místnosti musí navázat na atmosféru předchozího sálu. Také musí pozvat dychtivého návštěvníka ke vstupu do dalšího prostoru. Jasné a stručné. Vsunete do cípků skládačky energii svou i dalších kolegů a očekáváte, že se objeví človíček, který s chutí a s nadšením cípy otevře a pokochá se. Nebo také ne …
U nás kouzlo zafungovalo. Ohlasy a ovace byly obrovské. Energie, kterou všichni lektoři a jejich žáci vložili do svých kreací, rozsvítila celou expozici. Největší úžas vyvolal fakt, že mnohdy nepoznáte, zda je autorem obdivovaného exponátu učitel nebo žák. A to je moc dobře….
PEKLO
Opravdu se nemýlili a vyšlo jim to. Komu ? Přece meteorologům….. Rozumí mi pouze ten, kdo v minulosti zažil vambereckou sokolovnu v době konání slavností …. Kyslík nikde, vedro k zalknutí. Jsme sice zvyklé, očekáváme vyzkoušené a jsme připravené. Ne však na porci, kterou nám tlaková výše od jihu naservírovala letos. Zespodu se potily i nalakované nehty…. Pitný režim nestačí. Lapající prodejce vybíhá v pudu sebezáchovy před budovu za vzduchem. Poslední ránu, tu z milosti, dostává mezi dveřmi. Výheň na černém chodníku je neproniknutelná, není jiné řešení než se vrátit pod strop hlavního sálu. Moje babi vždycky říkala, že kdo zlobí, skončí v pekle. Už vím, jak to tam vypadá – nic moc. Tak se asi polepším. Jenže to znamená přijít do nebe a já se bojím výšky. Tak já fakt nevím, co s tím. Možná zůstanu krajkářkou.
RÁJ
Letošní “ krajkářky “ byly mezinárodní. To znamená, že mnohem větší, slavnostnější, s velkou sobotní večerní přehlídkou a s prestižní soutěží české krajky. Po bouřlivém sobotní odpoledni usedáme do křesílek na dvoře hotelu Krajka a vychutnáváme si – na vzduchu – velmi hezkou módní přehlídku. Jako Spolek jsme také přispěly, svůj kamínek přidala i Iva Prošková. Moc příjemné zakončení náročného dne…
Na prohlídku krajkářské školy a Bienále krajek si každoročně nechávám nedělní dopoledne. Je klid, návštěvníků pomálu, můžu se pokochat. Škola již tradičně představuje lněné kompozice s rostlinnými motivy. Kultivované, dokonale provedené. Velká škoda, že se nesmí fotografovat. Tomu trochu nerozumím, zákaz nechápu a považuji jej za zbytečnost. Bienále mě mile překvapilo. Krajky se mi líbí daleko víc než v minulých letech. Krajka je mým životem, nechávám se jí ráda obejmout a pohltit. Někdy i doslova – v krásném prostorovém objektu Dany Vařilové.
Na nás, holky ze Spolku, ale čeká daleko větší bienálovské sousto. Laskominka, třešnička na dortu, naprostý EDEN …. Naše dlouholetá žákyně a mnoho let také kolegyně VILMA NASKOVÁ ZÍSKALA PRVNÍ CENU V LETOŠNÍ PŘEHLÍDCE. Prestižní ocenění a s ním pochopitelně i ZLATOU PALIČKU. Co víc, je to poprvé, kdy cenu získává dílo zhotovené šitou krajkou. V absolutní euforii žertujeme, že měla místo paličky obdržet zlatou jehlu, to je přece naprosto jasné a logické.
Ulepené, unavené, dehydrované, spokojené. Takové byly letošní krajkářské slavnosti ve Vamberku. A pro vás všechny, které jste byly o víkendu u vody, důležitá informace. Výstava v zámku v Rychnově potrvá až do konce prázdnin, do 2. září.
Jenom krásné květinové šaty pro kongres OIDFA zmizely, putují přece do národního stánku České republiky v Normandii, do Caen. Kdo je v Rychnově viděl, koupal se v potu. Kdo se koupal v řece, zaváhal.
Moje babi vždycky říkala cosi o přítomnosti jednoho pozadí na dvou posvíceních.
Možná přece jen objevíte chvilku k návštěvě Rychnova.
Prázdniny teprve začaly a třeba bude i trochu pršet …
Když jsme byly malé holky, skládaly jsme papírové čtverce, jejich cípy popisovaly jmény vyvolených a obdivovaných, doplňovaly je o termíny svateb a o počty očekávaných dětí a věřily, že kouzlo papírového zobáku vyplivne zaručeně pravdivou a vytouženou kombinaci OSUDU. Bylo nám úplně jedno, že právě pracujeme s jednou ze základních skládaček velkého umění origami. Výsledek byl důležitější než nějaká přízemní teorie a nuda. Na dávnou hru jsem si vzpomněla o tomto víkendu při společné návštěvě vambereckých krajkářských slavností. Také jsme vložily pevné a pečlivě vybrané údaje, doplnily je počtem dnů i termínem a napjatě očekávaly osudem daná překvapení.
Musím přiznat, že jsem byla velkým pesimistou. Pátkem začínají letní prázdniny, meteorologové varují před mohutným oteplením a státní svátky připadají na čtvrtek a pátek. Co víc si přát…. sbalit plavky a šupem k vodě. Mýlila jsem se a krajkářky jsem velmi podcenila. Takovou účast návštěvníků jsem opravdu nečekala. Sokolovna nacpaná k prasknutí a někdy ještě o trochu víc. I meteorologové se se svou předpovědí trefili a podle stupnic teploměrů také o trochu víc…. A tak jsme si společně zahráli jedno velké ulepkané a vražedné NEBE – PEKLO – RÁJ ….
NEBE
Pro nás bylo vytouženým nebem představení dlouholeté činnosti VSUŘ v prestižní krajkářské oblasti. Připravit, zajistit a zrealizovat tak rozsáhlou, pestrou a zdánlivě nesourodou výstavu je velká výzva pro každé krajkářské a řemeslné seskupení. Shromáždit, vybrat a nainstalovat. Jak jednoduché, že? Jistě, na papíře ANO… V reálu je situace o poznání náročnější. Různé techniky musí najít společnou řeč alespoň v rámci jedné vitríny. Malé ostrůvky musí ladit se sousedy, komorní seskupení jedné místnosti musí navázat na atmosféru předchozího sálu. Také musí pozvat dychtivého návštěvníka ke vstupu do dalšího prostoru. Jasné a stručné. Vsunete do cípků skládačky energii svou i dalších kolegů a očekáváte, že se objeví človíček, který s chutí a s nadšením cípy otevře a pokochá se. Nebo také ne …
U nás kouzlo zafungovalo. Ohlasy a ovace byly obrovské. Energie, kterou všichni lektoři a jejich žáci vložili do svých kreací, rozsvítila celou expozici. Největší úžas vyvolal fakt, že mnohdy nepoznáte, zda je autorem obdivovaného exponátu učitel nebo žák. A to je moc dobře….
PEKLO
Opravdu se nemýlili a vyšlo jim to. Komu ? Přece meteorologům….. Rozumí mi pouze ten, kdo v minulosti zažil vambereckou sokolovnu v době konání slavností …. Kyslík nikde, vedro k zalknutí. Jsme sice zvyklé, očekáváme vyzkoušené a jsme připravené. Ne však na porci, kterou nám tlaková výše od jihu naservírovala letos. Zespodu se potily i nalakované nehty…. Pitný režim nestačí. Lapající prodejce vybíhá v pudu sebezáchovy před budovu za vzduchem. Poslední ránu, tu z milosti, dostává mezi dveřmi. Výheň na černém chodníku je neproniknutelná, není jiné řešení než se vrátit pod strop hlavního sálu. Moje babi vždycky říkala, že kdo zlobí, skončí v pekle. Už vím, jak to tam vypadá – nic moc. Tak se asi polepším. Jenže to znamená přijít do nebe a já se bojím výšky. Tak já fakt nevím, co s tím. Možná zůstanu krajkářkou.
RÁJ
Letošní “ krajkářky “ byly mezinárodní. To znamená, že mnohem větší, slavnostnější, s velkou sobotní večerní přehlídkou a s prestižní soutěží české krajky. Po bouřlivém sobotní odpoledni usedáme do křesílek na dvoře hotelu Krajka a vychutnáváme si – na vzduchu – velmi hezkou módní přehlídku. Jako Spolek jsme také přispěly, svůj kamínek přidala i Iva Prošková. Moc příjemné zakončení náročného dne…
Na prohlídku krajkářské školy a Bienále krajek si každoročně nechávám nedělní dopoledne. Je klid, návštěvníků pomálu, můžu se pokochat. Škola již tradičně představuje lněné kompozice s rostlinnými motivy. Kultivované, dokonale provedené. Velká škoda, že se nesmí fotografovat. Tomu trochu nerozumím, zákaz nechápu a považuji jej za zbytečnost. Bienále mě mile překvapilo. Krajky se mi líbí daleko víc než v minulých letech. Krajka je mým životem, nechávám se jí ráda obejmout a pohltit. Někdy i doslova – v krásném prostorovém objektu Dany Vařilové.
Na nás, holky ze Spolku, ale čeká daleko větší bienálovské sousto. Laskominka, třešnička na dortu, naprostý EDEN …. Naše dlouholetá žákyně a mnoho let také kolegyně VILMA NASKOVÁ ZÍSKALA PRVNÍ CENU V LETOŠNÍ PŘEHLÍDCE. Prestižní ocenění a s ním pochopitelně i ZLATOU PALIČKU. Co víc, je to poprvé, kdy cenu získává dílo zhotovené šitou krajkou. V absolutní euforii žertujeme, že měla místo paličky obdržet zlatou jehlu, to je přece naprosto jasné a logické.
Ulepené, unavené, dehydrované, spokojené. Takové byly letošní krajkářské slavnosti ve Vamberku. A pro vás všechny, které jste byly o víkendu u vody, důležitá informace. Výstava v zámku v Rychnově potrvá až do konce prázdnin, do 2. září.
Jenom krásné květinové šaty pro kongres OIDFA zmizely, putují přece do národního stánku České republiky v Normandii, do Caen. Kdo je v Rychnově viděl, koupal se v potu. Kdo se koupal v řece, zaváhal.
Moje babi vždycky říkala cosi o přítomnosti jednoho pozadí na dvou posvíceních.
Když jsem plánovala letošní cestu do Vamberka, bylo mi jasné, že výstavu v Rychnově nesmíme minout. Jsem opravdu blažená, že jsme to stihly. Výstava je úžasná, znovu jsem si uvědomila, co vše se za těch pár let ve spolku vytvořilo. Také se mi moc líbilo její uspořádání. Obdivuji, jak jste to vše stihly vybrat a nainstalovat. Při procházení výstavou byla slyšet jen slova chvály a obdivu.
Musím se ještě vrátit k Vamberku, moc mě potěšilo letošní Bienale. Nevěděla jsem, co dřív obdivovat, zda Zlatou paličkou oceněný šál Vilmy Naskové, prostorovou krajku Poslání Dany Vařilové, pergamana Zdeňky Kindlové. Krásných nápadů tam bylo hodně.
Jsem zdvědavá, čím nás překvapí Caen.
Že bych se přemohla a psala i s háčkama a čárkama? Jako letos tradičně, nebyla jsem, ale nedá mi pochválit ti halenu, donutila mne si tě zvětšit, fakt pěkná, to jsi stihla sama? Zdravím a těším se na srpen do Jiřetína i kdyby čert na koze jezdil Borůvka
Strašně mne mrzí, že jsem se tam letos nedostala, v duchu jsem, alwe byla s Vámi. Doufám, že mi to vyjde shlédnout výstavu v Rychnově. A ta halena, jak píše Borůvka je fakt moc pěkná. Přeji úspěch ve Francii a těším se do Jiřetína. Hana
Hani a Borůvko, to není halena, ale moje nové úžasné šatičky z poslední kolekce koho jiného než Dany Maškové. Na Pavlači jich měla celou kolekci, krajka je koláž ze starých obarvených háčkovaných a pletených deček …. Prostě Dana nezklame, ale to vy obě víte.