Amatér nebo profík
Leden je pro mne spací měsíc. Tma tmoucí do 11.00 a ta černočerná už od 13. Pro krajkářku fakt nic moc. Na práci při denním světle nevidím a protože právě vytvářím společenskou – tudíž lesklou a tmavou- kolekci, nevidím na detaily ani při sebelepším nasvícení. Zkrátka a jednoduše, moje momentální produktivita silně pokulhává. Na druhou stranu si říkám, že je to dobře.
Poklus posledního čtvrtletí se zpomalil, kroky zkrátily, vystresovaný jedinec se nadechl smogového luftu a inhalace všeho možného jej uvedly do mátožného stavu euforických barevných představ. Napadají mne roztodivné kreace, které zachytím na papír, abych je pro naprostý nedostatek času, světla a kdo ví čeho ještě opět nezrealizovala. Stále se opakující průběh pohodového a harmonického života profesionální krajkářky, který mi mnozí závidí. A taky mají proč…. Již delší dobu čeří poklidnou hladinu české krajky diskuze o profesionalitě či amatérismu paličkářek. Nechápu. Z mého pohledu a podle mých zkušeností je lhostejné, kdo paličky drží. Jestli krajkářka, která vlastní živnostenský list nebo mamina či důchodkyně z Horní Dolní. Krajce je to naprosto jedno. Chce být krásná, ukázněná a současně rozverná, vytvářená s láskou, úctou a s přiměřenou pokorou. Víc nepotřebuje.
Nejnovější hlášky