Co mne pobavilo
3 dubna 2013
Tak za prvé POČASÍ…. Je sice duben, ještě tam budem, ale já už tam být nechci. Teda myslím za těma kamnama … Pobavila mě trefná poznámka kolegyně Daniely, jejíž mailová upoutávka na nové kurzy končila geniální myšlenkou:
…..LETNÍ ČAS NEZNAMENÁ, ŽE MŮŽEME DENNĚ O HODINU DÉLE LYŽOVAT…..
Drsné, leč při pohledu na fotografii Dany Rosové z letošního „velikonočního“ Valmezu víc než výstižné.
Druhá velmi veselá situace nastala při čtení článku jistého pana redaktora o krajce a krajkářkách v Annabergu. A nejen zde, i jinde, protože pan redaktor je, alespoň podle mne, tamtéž …. tedy JINDE. Nevěříte? Posuďte sami ….
Paličkování a krajkářství, tento velmi komplikovaný a trpělivost a um vyžadující způsob, jak z nití udělat dečku či rovnou záclonu, se ideálně sešlo s mentálními vlastnostmi krušnohorského obyvatelstva, tedy jeho ženské části, které do úmoru vysedávalo u složitému zamotávání a smotávaní nitek, k čemuž si zpívalo tklivé a melodicky nijak bohaté písně krásného, ale drsného Rudohoří. Na české straně z krajkářství zbyl po válce n. p. Krajka Kraslice, kde se vyráběly především plyše. Podnik z větší části po roce 1989 zkrachoval. Obávám se, že tady to nebude o nic lepší, ale něco tu z toho přece jen zůstalo, aspoň třeba socha.
Pečlivě jsem text přečetla, několikrát, abych jeho obsah pochopila a musím uznat, že máme všechny mezery. Při paličkování v Kychové Milena s Blankou a Hedou sice opravdu vyluzují zvuky, jsou to ale krásné a uchu lahodící lidovky. Tklivé songy s nenápaditou melodií nepřipomínají ani náhodou. Asi musí trochu víc trénovat …
A nebo raději ne.
Naopak oku i hrdému krajkářskému srdíčku polichotil článeček ze španělských novin, které se zmiňují o našich společných šatech. Na prestižní přehlídku v rámci setkání krajkářek v Camarińas je za nás dovezla Iva Prošková a představila je, i s našimi dalšími fialovými kytičkovými, španělským krajkářkám. Díky panu Googlovi si může každá z nás přečíst, že měly úspěch.
Uznání druhých je pochvala i závazek. Ani jednoho není nikdy dost.
A tak je možná dobře, že ještě mrzne a že padá a padá a padá… Alespoň máme víc času na práci u herdule. Já tedy ano. Za první tři měsíce mám na kontě 65 krajek různých velikostí i odlišných témat.
U MNE DOBRÝ… A JAK U VÁS ?
Tak za prvé POČASÍ…. Je sice duben, ještě tam budem, ale já už tam být nechci. Teda myslím za těma kamnama … Pobavila mě trefná poznámka kolegyně Daniely, jejíž mailová upoutávka na nové kurzy končila geniální myšlenkou:
…..LETNÍ ČAS NEZNAMENÁ, ŽE MŮŽEME DENNĚ O HODINU DÉLE LYŽOVAT…..
Drsné, leč při pohledu na fotografii Dany Rosové z letošního „velikonočního“ Valmezu víc než výstižné.
Druhá velmi veselá situace nastala při čtení článku jistého pana redaktora o krajce a krajkářkách v Annabergu. A nejen zde, i jinde, protože pan redaktor je, alespoň podle mne, tamtéž …. tedy JINDE. Nevěříte? Posuďte sami ….
Paličkování a krajkářství, tento velmi komplikovaný a trpělivost a um vyžadující způsob, jak z nití udělat dečku či rovnou záclonu, se ideálně sešlo s mentálními vlastnostmi krušnohorského obyvatelstva, tedy jeho ženské části, které do úmoru vysedávalo u složitému zamotávání a smotávaní nitek, k čemuž si zpívalo tklivé a melodicky nijak bohaté písně krásného, ale drsného Rudohoří. Na české straně z krajkářství zbyl po válce n. p. Krajka Kraslice, kde se vyráběly především plyše. Podnik z větší části po roce 1989 zkrachoval. Obávám se, že tady to nebude o nic lepší, ale něco tu z toho přece jen zůstalo, aspoň třeba socha.
Pečlivě jsem text přečetla, několikrát, abych jeho obsah pochopila a musím uznat, že máme všechny mezery. Při paličkování v Kychové Milena s Blankou a Hedou sice opravdu vyluzují zvuky, jsou to ale krásné a uchu lahodící lidovky. Tklivé songy s nenápaditou melodií nepřipomínají ani náhodou. Asi musí trochu víc trénovat …
A nebo raději ne.
Naopak oku i hrdému krajkářskému srdíčku polichotil článeček ze španělských novin, které se zmiňují o našich společných šatech. Na prestižní přehlídku v rámci setkání krajkářek v Camarińas je za nás dovezla Iva Prošková a představila je, i s našimi dalšími fialovými kytičkovými, španělským krajkářkám. Díky panu Googlovi si může každá z nás přečíst, že měly úspěch.
Uznání druhých je pochvala i závazek. Ani jednoho není nikdy dost.
A tak je možná dobře, že ještě mrzne a že padá a padá a padá… Alespoň máme víc času na práci u herdule. Já tedy ano. Za první tři měsíce mám na kontě 65 krajek různých velikostí i odlišných témat.
U MNE DOBRÝ… A JAK U VÁS ?
Máš pravdu jako vždy a protože máš dnes svátek, tak Ti přeji vše nejlepší, hlavně hodně a hodně zdraví a spokojenosti a stále více skvělých nápadů u paliček, hodně trpělivosti se žákyněmi a další krásné výstavy Tvých prací na Smíchově a jinde. Užívej si to dnes. Hana