Hezké léto, jak pro koho
18 srpna 2016
Jako každý školák jsem 1.srpna začala tušit, že prázdniny opravdu skončí. Poslední dva srpnové týdny byly zdviženým prstem, ale co se dalo dělat. Dnes je vše jiné. Nejsem školou povinné dítko, dospělí mají přece dovolenou… Jak jsem psala v časopise, tento termín se do mého programu nevejde.
Během letních týdnů jsem vedla 4 kurzy a ještě na jeden se balím. Mám obrovské štěstí, že je moje profese pro mne stále zábavou a kurzy jsou stále pracovní dovolenou. Co jiného si člověk může přát. V každém z kurzů je výukový scénář obdobný: dopoledne 9.00 – 12.00 výuka, 2 hodiny na oběd a lenošení a odpolední výukový blok 14.00 – 18.00. Celkem 7 hodin práce, zbytek rekreace. To vše v krásné krajině, někdy i sluncem zalité a to vlastně není úplně špatné…
Navíc v kolektivu příjemných lidí, které zajímá technika a kteří si přijedou tu svou dovolenou užít. Prudiči totiž téměř nejezdí a když, tak jim ostatní nedovolí plně rozbalit jejich nastřádanou energii. Takový účastník má pouze dvě možnosti: většinou jej pohltí nálada v kolektivu a jeho stres a negace se usměrní. Nebo se proměna nepodaří, jedinec přetrpí týdenní výuku a pochopí, že příští rok musí pojmout vše opravdu jinak už při svém příjezdu.
V mezidobí mezi balením – výukou – vybalováním – dalším balením na nový kurz – novou výukou – balením a přebalováním dalších nutných ingrediencí dodělávám třetí číslo časopisu. V současné době zpracovává grafik první zlom. Scénář je kompletní, zbývá dodat pouze několik fotografií z kurzu v Beskydech. A potom už „jenom“ korektura grafiky i textu, tiskárna a rozeslání. Předpokládám, že všechny naplánované termíny dodržíme a nové číslo najdete ve svých schránkách po 20. září…
Užijte si poslední dva týdny letošního podivného léta,
já si ho s některými z vás užívám i v zimě a v dešti …
Jako každý školák jsem 1.srpna začala tušit, že prázdniny opravdu skončí. Poslední dva srpnové týdny byly zdviženým prstem, ale co se dalo dělat. Dnes je vše jiné. Nejsem školou povinné dítko, dospělí mají přece dovolenou… Jak jsem psala v časopise, tento termín se do mého programu nevejde.
Během letních týdnů jsem vedla 4 kurzy a ještě na jeden se balím. Mám obrovské štěstí, že je moje profese pro mne stále zábavou a kurzy jsou stále pracovní dovolenou. Co jiného si člověk může přát. V každém z kurzů je výukový scénář obdobný: dopoledne 9.00 – 12.00 výuka, 2 hodiny na oběd a lenošení a odpolední výukový blok 14.00 – 18.00. Celkem 7 hodin práce, zbytek rekreace. To vše v krásné krajině, někdy i sluncem zalité a to vlastně není úplně špatné…
Navíc v kolektivu příjemných lidí, které zajímá technika a kteří si přijedou tu svou dovolenou užít. Prudiči totiž téměř nejezdí a když, tak jim ostatní nedovolí plně rozbalit jejich nastřádanou energii. Takový účastník má pouze dvě možnosti: většinou jej pohltí nálada v kolektivu a jeho stres a negace se usměrní. Nebo se proměna nepodaří, jedinec přetrpí týdenní výuku a pochopí, že příští rok musí pojmout vše opravdu jinak už při svém příjezdu.
V mezidobí mezi balením – výukou – vybalováním – dalším balením na nový kurz – novou výukou – balením a přebalováním dalších nutných ingrediencí dodělávám třetí číslo časopisu. V současné době zpracovává grafik první zlom. Scénář je kompletní, zbývá dodat pouze několik fotografií z kurzu v Beskydech. A potom už „jenom“ korektura grafiky i textu, tiskárna a rozeslání. Předpokládám, že všechny naplánované termíny dodržíme a nové číslo najdete ve svých schránkách po 20. září…
Užijte si poslední dva týdny letošního podivného léta,
já si ho s některými z vás užívám i v zimě a v dešti …
Žádné komentáře to “Hezké léto, jak pro koho”