Pohádka O bilancování
12 listopadu 2012
Bylo nebylo jedno malé království. A světe div se, vládla v něm ženská. Nic neobvyklého, Anglie má také královnu, ale přece jenom jde o jev více méně vzácný. Jak už to u královen bývá, mají své představy o chodu státu a mají své požadavky na rádce i poddané. Někdy shodné se svými ovečkami, jindy zcela mimo mísu. Uznalý monarcha – jak je ženský ekvivalent tohoto slova netuším – si je vědom toho, že bez lidu dělného sám nic nezmůže. Jenže královna trochu prudila. Nepředpokládala, že akce rozpoutá reakci a že dveře mají kliku na obou stranách. Moudří rádci sbalili své saky – paky a pověstných pět švestek a se vztyčenou hlavou odkráčeli z jednacího sálu. Vydali se na dlouhou cestu za poznáním a svými sny. Sny jsou od toho, aby se realizovaly. Pochopitelně pouze v případě, že jsou reálné. Zmotnit kdejakou hloupost se mnohdy nevyplácí a koloběh světa a akcí a reakcí se roztočí rychlostí tornáda.
Jenže naši rádci nebyli chlapi, ale dvě chytré ženské. Sedly, vzaly rozum do hrsti, šouply na papír své představy, požadavky i tužby a nápad zhmotnily. To není ten správný termín, ony spíš porodily malé nesmělé a bezbranné miminko. KLUČÍKA. Štědré sudičky, které obklopily jeho kolébku, byly hodné víly a šouply roběti do vínku samé hezké vlastnosti. Odvahu a smělost, důslednost a odhodlání, rozum i cit, šikovné ruce a kreativitu. A s tímhle se žít dá docela dobře, ba i výborně. Klučina jim rostl jako z vody. Sílil a upachtěné mamky jej vychovávaly dle svých jasných představ. Občas pofoukaly natlučený nos a kvalitní stravou podpořily růst stále hladového jedince. Koloběh vesmíru a ženské odhodlání nezastavíš. Jednou si vzaly do hlavy, že své sny zhmotní, kluka mají a to by v tom byl rohatej…. Slovo dalo slovo, začaly synka cíleně připravovat na éru diplomata. Nikoliv na cestu drsného diktátorského monarchy svého království, ale na dráhu majitele relaxačních duševních lázní ….
Synek vyrostl a stoprocentně splnil představy sudiček o nepromarněné šanci. Dnes je dospělý, je mu dvacet a už má svůj rozum. Stále potřebuje radu svých maminek a ochranu vlídných sudiček. Žije svým barevným a někdy i uspěchaným životem. Ale má dobré srdce …. A ZAZVONIL ZVONEC …..
…… A POHÁDKY NENÍ KONEC. Zdena Kindlová a Iva Prošková kdysi postavily společenství bláznivých lidiček a jejich šikovných rukou na hodně pevné nohy. Za dlouhou řadu těch, kteří a které za uplynulých dvacet let vzali za kliku Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel, jim děkuji za jejich smělost a ohodlání opustit jednací sál a otočit první stránku tehdy zcela nepopsané knihy…. A vám, kteří a které si s námi rádi a rády hrajete, tvoříte a svá dílka hrdě vystavujete, tak vám slibuji, že půjdeme se stejným elánem se svou kůží na trh i v příštích letech. Svátek nesvátek, jsme jedna studnice nápadů. Navštivte některý z kurzů nebo s námi pojeďte do Poniklé a přesvědčíte se sami.
A jestliže jste s námi nikdy nikde nebyli, seberte odvahu a vstupte do našich dveří ….
Bylo nebylo jedno malé království. A světe div se, vládla v něm ženská. Nic neobvyklého, Anglie má také královnu, ale přece jenom jde o jev více méně vzácný. Jak už to u královen bývá, mají své představy o chodu státu a mají své požadavky na rádce i poddané. Někdy shodné se svými ovečkami, jindy zcela mimo mísu. Uznalý monarcha – jak je ženský ekvivalent tohoto slova netuším – si je vědom toho, že bez lidu dělného sám nic nezmůže. Jenže královna trochu prudila. Nepředpokládala, že akce rozpoutá reakci a že dveře mají kliku na obou stranách. Moudří rádci sbalili své saky – paky a pověstných pět švestek a se vztyčenou hlavou odkráčeli z jednacího sálu. Vydali se na dlouhou cestu za poznáním a svými sny. Sny jsou od toho, aby se realizovaly. Pochopitelně pouze v případě, že jsou reálné. Zmotnit kdejakou hloupost se mnohdy nevyplácí a koloběh světa a akcí a reakcí se roztočí rychlostí tornáda.
Jenže naši rádci nebyli chlapi, ale dvě chytré ženské. Sedly, vzaly rozum do hrsti, šouply na papír své představy, požadavky i tužby a nápad zhmotnily. To není ten správný termín, ony spíš porodily malé nesmělé a bezbranné miminko. KLUČÍKA. Štědré sudičky, které obklopily jeho kolébku, byly hodné víly a šouply roběti do vínku samé hezké vlastnosti. Odvahu a smělost, důslednost a odhodlání, rozum i cit, šikovné ruce a kreativitu. A s tímhle se žít dá docela dobře, ba i výborně. Klučina jim rostl jako z vody. Sílil a upachtěné mamky jej vychovávaly dle svých jasných představ. Občas pofoukaly natlučený nos a kvalitní stravou podpořily růst stále hladového jedince. Koloběh vesmíru a ženské odhodlání nezastavíš. Jednou si vzaly do hlavy, že své sny zhmotní, kluka mají a to by v tom byl rohatej…. Slovo dalo slovo, začaly synka cíleně připravovat na éru diplomata. Nikoliv na cestu drsného diktátorského monarchy svého království, ale na dráhu majitele relaxačních duševních lázní ….
Synek vyrostl a stoprocentně splnil představy sudiček o nepromarněné šanci. Dnes je dospělý, je mu dvacet a už má svůj rozum. Stále potřebuje radu svých maminek a ochranu vlídných sudiček. Žije svým barevným a někdy i uspěchaným životem. Ale má dobré srdce …. A ZAZVONIL ZVONEC …..
…… A POHÁDKY NENÍ KONEC. Zdena Kindlová a Iva Prošková kdysi postavily společenství bláznivých lidiček a jejich šikovných rukou na hodně pevné nohy. Za dlouhou řadu těch, kteří a které za uplynulých dvacet let vzali za kliku Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel, jim děkuji za jejich smělost a ohodlání opustit jednací sál a otočit první stránku tehdy zcela nepopsané knihy…. A vám, kteří a které si s námi rádi a rády hrajete, tvoříte a svá dílka hrdě vystavujete, tak vám slibuji, že půjdeme se stejným elánem se svou kůží na trh i v příštích letech. Svátek nesvátek, jsme jedna studnice nápadů. Navštivte některý z kurzů nebo s námi pojeďte do Poniklé a přesvědčíte se sami.
A jestliže jste s námi nikdy nikde nebyli, seberte odvahu a vstupte do našich dveří ….
Jste bezva, ráda si čtu na Vašich stránkách, ráda jezdím na Krajkářské trhy a ze všeho nejvíce miluji Tvoje kurzy Ivanko, i když se mi nedaří vždy podle mých představ, ale miluji tu krásnou atmosféru, tu pohodu, která tam panuje. Vždy z nás dostaneš i to, o čem ani nevíme, že v nás je. Díky moc.