Psali jsme jej všichni, každý podle svého. Někdo kreslil, někomu pomohla maminka nebo babička a někdo psal tajně a sám. Prostě podle věku, umu i odhodlání.  U nás se vzkazy lepily vždy po svátku sv. Mikuláše na okno dětského pokoje. Někdy zmizely za den, někdy za týden, vypařily se vždy. Rodina má mít své rituály. Náš skončil v roce, kdy si hlava rodiny napsala o lepší manželku a o hodnější děti. Přání bylo do roka a do dne splněno, jak jinak.

Ony se i ty Vánoce hodně změnily. Pamatuju si, jak moje babička horečně šůrovala, všechno se sterilně lesklo a celý byteček smrděl Diavou. V dlouhých frontách se stálo na cokoliv. Od majonézy po brambory, od kapra po banány.  Trpělivě, u jediného dostupného obchodu, za jednotnou cenu a také v  jednotné kvalitě. Jednotné byly i dárky, přání nepřání. Každoroční univerzální hit, který se objevil v mnoha rodinách.  Podpultovka, úlovek a triumf zároveň. (more…)

Bylo nebylo jedno malé království. A světe div se, vládla v něm ženská.  Nic neobvyklého, Anglie má také královnu, ale přece jenom jde o jev více méně vzácný. Jak už to u královen bývá, mají své představy o chodu státu a mají své požadavky na rádce i poddané. Někdy shodné se svými ovečkami, jindy zcela mimo mísu. Uznalý monarcha –  jak je ženský ekvivalent tohoto slova netuším – si je vědom toho, že bez lidu dělného sám nic nezmůže. Jenže královna trochu prudila. Nepředpokládala, že akce  rozpoutá reakci a že dveře mají kliku na obou stranách. Moudří rádci sbalili své saky – paky a pověstných pět švestek a se vztyčenou hlavou odkráčeli z jednacího sálu. Vydali se na dlouhou cestu za poznáním a svými sny.  Sny jsou od toho, aby se realizovaly. Pochopitelně pouze v případě, že jsou reálné. Zmotnit kdejakou hloupost se mnohdy nevyplácí a koloběh světa a akcí a reakcí se roztočí rychlostí tornáda. (more…)

Blíží se konec roku, je listopad, blíží se konec našich oslav. Vloni v červenci  napsala Dana Mašková rámcový seznam akcí, výstav a přehlídek, kterými bychom mohly –  kdybychom chtěly a my chtěly –  oslavit 20.výročí vzniku toho „našeho Spolku“. A světe div se, vše, co na papíru bylo, jsme daly.  Výstav bylo 10 kousků a jedenáctá je přede dveřmi.  Přehlídek bylo 7 a osmá je před jinými dveřmi. K nim balení, třídění, vybírání exponátů, instalování i likvidování a opět pečlivé třídění a balení …   Spousta práce, v podstatě nad rámec našich obvyklých povinností. Za sebe jsem moc ráda, že jsem se mohla veškerých příprav účastnit. Byla to velká škola….

Seznam se krátí, i když, koukám do kalendáře, Vánoce jsou tu co by kamenem a tak moc času nezbývá. Myslíte? V současné době nám běží dvě výstavy, Corte di Angelo a muzeum Kralupy. Zbývají Krajkářské trhy, výroční výstava U půjčovny, autorská módní přehlídka Dany Maškové a „spolková“ v Kralupech ….  Tak po pořádku …. (more…)

Výstava v Corte di Angelo visí, kurzy nového pololetí ve „Spolku“ jsou zahájeny, přihlášky prodejců pro podzimní trhy jsou ukončeny, z festivalu v polské Bobowe jsme doma …  můžeme postoupit do dalšího levelu. To by bylo přece jenom trochu uspěchané sdělení, nemyslíte? Tak lépe ….

Jak se povedla naše autorská výstava můžete shlédnout na vlastní oči. Ke zjištění, co nového na vás čeká v kurzech v Holečkové , stačí stisknout v pravý čas kliku u dveří učebny. To s návštěvou krajkářského festivalu v Polsku je to složitější, vzdálenost je přece jenom delší než několik stanic metrem. Jako každoročně byla, společně s mnoha dalšími  zahraničními delegacemi, i ta naše hostem svátku krajky. Národní stánky, prezentace a předvádění. Ustálený scénář. (more…)

Celý letošní rok prožívám v neustálém poklusu.  Také mé kolegyně ze “ spolku “ jsou na tom úplně stejně.  Mnoho výstav, akcí a slavnostních přehlídek. S novým začátkem školního roku vystřídaly týdenní letní výuky a víkendové  semináře  kurzy doma i v zahraničí.  Prázdniny proběhly, relaxační dovolená u moře byla pouhopouhým snem a je čas vrátit se na pevnou zem…. I krajkářské slavnosti v německém Annabergu jsou minulostí. Obvyklá sestava, stále stejné místo v hlavním sále, pondělní módní přehlídka. Jenom naše tradiční výstava v hornickém muzeu se letos nekonala. V  sále, který je  určený pro individuální expozice, probíhá ještě ukázka historických krajek, kterou pro návštěvníky města připravily místní krajkářky v souvislosti se 450. výročí krajky v Krušných horách. Její likvidace je z pochopitelných důvodů naplánována až po skončení slavností. My bychom to doma udělaly také tak, není proč se zlobit. (more…)

KISKUNHALAS  –  KECSKEMÉT

Dvě maďarská města, dvě krajkářské oblasti, dva svátky krajky, dvě místní události. Obě dvě jsme v letošním roce navštívily …

O festivalu v Kiskunhalasi  jsem psala v dubnovém příšpěvku.  Také o jeho celkové atmosféře, našem rozladění i o zcela nezvládnuté organizaci.  Prostě a jednoduše, nikdy více. O druhé akci, z předchozího týdne, vám chci poreferovat právě teď. Naše dvoučlenná delegace –  složení  Jolana a já – odjížděla do Kecskemétu poučena minulými festivaly a  připravena zdolat veškeré úklady a nástrahy. Těšily jsme se na příjemnou a klidnou pracovní dovolenou a nikdo nám ji nezkazí, to tedy ne. Dlouhá cesta po rozpálené dálnici naše odhodlání stupňuje. Dorážíme na místo. Ouha, vstupní dveře uzamčené a nikde nikdo. Starý bezzubý pán žasne a cosi vykládá pro nás zcela nesrozumitelnou maďarštinou.  A sakra, je to tu zase …. (more…)

LÉTO …. To jsou prázdniny, sluníčko, voda, bezstarostné veselení, chvilková náhodná přátelství, dlouhotrvající vztahy a hlavně ZÁŽITKY…. Pro mě je léto i ve znamení dlouhodobých – týdenních – výukových seminářů. Takových malých táborů pro dospělé.

(more…)

Celý letošní rok se nese ve znamení 20.výročí VSUŘ. To ví každý, kdo o jeho vzniku, činnosti a všeobecném fungování na poli řemesel alespoň jedním uchem zaslechl. Málo kdo však ví, že od samého počátku Iva Prošková vymýšlí a organizuje zájezdy za krajkami a regionálními zajímavostmi mnoha zemí Evropy. A tak jsme se s ní podívali do Francie, Anglie, Itálie, Švédska i Řecka a Španělska a taky do Dánska a Holandska …  a v letošním roce do NORMANDIE. Což není stát, nýbrž pobřežní přímořská oblast severní Francie. Do Normandie za krásami a pamětihodnostmi,  do Caen za krajkami, které nám nabízí krajkářský  Kongres OIDFA 2012. (more…)

Když jsme byly malé holky, skládaly jsme papírové čtverce, jejich cípy popisovaly jmény vyvolených a obdivovaných, doplňovaly je o termíny svateb a o počty očekávaných dětí a věřily, že kouzlo papírového zobáku vyplivne  zaručeně pravdivou a vytouženou kombinaci OSUDU. Bylo nám úplně jedno, že právě pracujeme s jednou ze základních skládaček velkého umění origami.  Výsledek byl důležitější než nějaká přízemní teorie a nuda. Na dávnou hru jsem si vzpomněla o tomto víkendu při společné návštěvě vambereckých krajkářských slavností. Také jsme vložily pevné a pečlivě vybrané údaje, doplnily je počtem dnů i termínem  a napjatě očekávaly osudem daná překvapení.

(more…)

Již několikrát jsem psala, že jaro a předprázdninové krajkově krajkářské měsíce jsou často pěkný fičák. Akce střídá akci a co víc, místy se i překrývají. Prostě a jednoduše…. týdnů v roce je málo, víkendů snad ještě míň a prezentací pilných krajkářek přibývá. Pro nás „děvčata ze spolku“ je vše navíc spojené také s oslavami našeho 20. výročí. A tak se stalo, že se v červnovém termínu Bienále krajky ve Vamberku musíme asi naklonovat. Jenže svět by pravděpodobně  tolik krásy, invence a nasazení neunesl, tudíž  jsme se rozhodly, že „velký třesk“ nepřipustíme, nenaklonujeme se a tu krajkovou smršť prostě a jednoduše zvládnem. A je to opravdu velikánská porce….

Kdysi napsala Iva Prošková článeček do časopisu Paličkování o tom, jak se dělá módní přehlídka. Internet je všemocný čaroděj, sdělí i nechtěné a tak mne moc pobavily následné reakce, které ke mně po vlnách doputovaly.  Samozřejmě od těch čtenářek, které nikdy přehlídku nepřipravovaly. Kdo jednou zkusil, zažil a zúčastnil se, ten mi rozumí a  právem se usmívá …. (more…)