O umění radovat se
7 června 2011
Miluju filmy pro pamětníky. Jsou nostalgické, elegantní a zidealizované. Všichni jsou krásní a ….
STAŘÍ.
Čtyřicetiletá mamka je jako kredenc, padesátiletý tatík chodí s hůlkou, šedesátiletá tetička, celá v černém a v čepečku, plete punčochy a šourá se zámkem. Co mě ale vždycky uchvátí, tak to jsou kloboučky a barety. Marně si lámu hlavu, čím asi krasavice žádoucí porušuje fyzikální zákony, když si zmíněnou kreaci připevňuje. Pochopitelně moc dobře vím, že jehlicí nebo vlásenkami, ale stejně…. Mě napadá pouze oboustranná lepenka.
Pamatuju, že moje babi měla pravá želízka na lokny – a spálené vlasy. Že měla kovové hřebínky na vlny – a do krve otlačené spánky. Taky měla kovové natáčky s gumičkou – a bezesnou noc. A BYLA KRÁSNÁ…. i když jako kredenc.
Několikrát jsem shlédla záznam královské svatby. Jedna velká přehlídka výstřední elegance. Starší lady se šourá katedrálou …. a na hlavě KLEC. Ničeho se nebojí, není uťáplá a hlavně se svojí kreací zapadá do davu. Spíš zaregistrujete úplně jinou aristokratku, nahoře BEZ – myslím bez klobouku, než maličkou babču s kupou chroští – myslím na hlavě.
Je to o odvaze a sebevědomí. Mám několik známých oděvních výtvarnic. Potvrdí vám, že jejich kreace mají větší odezvu v zahraničí než na domácím poli. Musím říct, že se trochu lepšíme. Pro mě je jasným důkazem obnovený zájem o kožené kravaty s krajkou, dokonce i pro ženichy. Také objednávky na klobouky jsou pravidelné. A moje momentální láska – vlasové čelenky? Jednoduše frčí ….
Myslíte si, že je aristokratická Anglie zkostnatělou monarchií? Tak si otevřete tyhle stránky. Já osobně se tam vidím a klidně jako kredenc.
http://wendylady2.livejournal.com/74049.html#wendylady274049
Těšme se z každého dne, kdy se můžeme a chceme radovat a blbnout. Kdy je nám dopřáno se odvázat.
ZÍTRA MŮŽE BÝT VŠECHNO ÚPLNĚ, ALE ÚPLNĚ JINAK ….
Miluju filmy pro pamětníky. Jsou nostalgické, elegantní a zidealizované. Všichni jsou krásní a ….
STAŘÍ.
Čtyřicetiletá mamka je jako kredenc, padesátiletý tatík chodí s hůlkou, šedesátiletá tetička, celá v černém a v čepečku, plete punčochy a šourá se zámkem. Co mě ale vždycky uchvátí, tak to jsou kloboučky a barety. Marně si lámu hlavu, čím asi krasavice žádoucí porušuje fyzikální zákony, když si zmíněnou kreaci připevňuje. Pochopitelně moc dobře vím, že jehlicí nebo vlásenkami, ale stejně…. Mě napadá pouze oboustranná lepenka.
Pamatuju, že moje babi měla pravá želízka na lokny – a spálené vlasy. Že měla kovové hřebínky na vlny – a do krve otlačené spánky. Taky měla kovové natáčky s gumičkou – a bezesnou noc. A BYLA KRÁSNÁ…. i když jako kredenc.
Několikrát jsem shlédla záznam královské svatby. Jedna velká přehlídka výstřední elegance. Starší lady se šourá katedrálou …. a na hlavě KLEC. Ničeho se nebojí, není uťáplá a hlavně se svojí kreací zapadá do davu. Spíš zaregistrujete úplně jinou aristokratku, nahoře BEZ – myslím bez klobouku, než maličkou babču s kupou chroští – myslím na hlavě.
Je to o odvaze a sebevědomí. Mám několik známých oděvních výtvarnic. Potvrdí vám, že jejich kreace mají větší odezvu v zahraničí než na domácím poli. Musím říct, že se trochu lepšíme. Pro mě je jasným důkazem obnovený zájem o kožené kravaty s krajkou, dokonce i pro ženichy. Také objednávky na klobouky jsou pravidelné. A moje momentální láska – vlasové čelenky? Jednoduše frčí ….
Myslíte si, že je aristokratická Anglie zkostnatělou monarchií? Tak si otevřete tyhle stránky. Já osobně se tam vidím a klidně jako kredenc.
http://wendylady2.livejournal.com/74049.html#wendylady274049
Těšme se z každého dne, kdy se můžeme a chceme radovat a blbnout. Kdy je nám dopřáno se odvázat.
ZÍTRA MŮŽE BÝT VŠECHNO ÚPLNĚ, ALE ÚPLNĚ JINAK ….
Žádné komentáře to “O umění radovat se”