Ivana Domanjová

Máme za sebou první pololetí letošního krajkářského roku. Pro někoho úspěšné, pro někoho nikoliv. Záleží na úhlu pohledu. Velký počet setkávání a celoevropských akcí přímo volá po malém bilancování. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale některé znaky porovnání snesou. Podotýkám, že se jedná o mé dojmy a o mé postřehy, které vždy nemusí být shodné s poznatky jiných zúčastněných krajkářek i  návštěvníků. V posledních dvou měsících jsem měla tu čest navštívit krajkářské víkendy v Německu, Holandsku, Dánsku, Švýcarsku a také u nás  v Čechách. Prvním znakem, možná i nejdůležitějším, je SVOBODA. Vezmete platnou a zejména vlastní občanku, eura a jedete. (more…)

Předprázdninové krajkářské období je každoročně ve znamení setkávání. Akce střídá akci, mnohé se svými termíny překrývají a výběr lokalit je značný. My jsme se po Německu, Holandsku a Praze vypravily do Dánska. Městečko Tonder hostí krajkářky každý třetí rok. Místním to stačí a nám taky. Alespoň se budeme mít na co těšit. V Dánsku jsem byla do letošního roku pouze jednou, při akci Jany Novákové „České vánoce“. V Tonderu jsem nebyla nikdy, i když spolkové krajkářky tohle místo v minulosti několikrát navštívily. Iva Prošková a Dana Mašková zde měly módní přehlídky a Iva i výstavu. Takže jsem byla poučená a věděla jsem,do čeho jdu. Vyprávění a fotky jsou  zprostředkovaná informace. Osobní poznání je nad obrázky… (more…)

PRAŽSKÉ KRAJKÁŘSKÉ TRHY vznikly v roce 1994 a byly svého druhu první v celé republice. Při  cestě

„spolkového“ zájezdu do Francie a Belgie v září 1993 jsme v Belgii takovou akci viděly na vlastní oči. Rozlehlý park, obdoba pražské Stromovky, na dlouhých asfaltových cestičkách řady stolů, u nich krajkářky a předvádějící. Sem tam knihy a pomůcky.  Sem tam pouze opuštěné herdule a  nikde nikdo. Zručná krajkářka odběhla pro kávu nebo úplně jinam a nechala vše povalovat na svém místě. Bez dozoru….. Socialismem vychované nevěříme svým vlastním očím. Při zpáteční cestě Iva Prošková pronesla památnou větu: “ Tohle dostanu do Prahy. “ A taky dostala…. Hned v květnu následujícího roku do DM u Vodárenské věže na Letné a o dva roky později do ZŠ Curieových. Před deseti lety se trhům narodilo listopadové miminko. Jojo, historie a tradice…. (more…)

Není nad osobní poznání a zkušenost. Staré známé pravidlo jsem si ověřila při dvou akcích, které právě proběhly. Jednou z nich byl pokus o rekord v Úholičkách. Přiznávám –  nebyla jsem tam. Možná si říkáte, kdo jiný než profík. Kdo jiný než ten, kdo má místo konání za humny, dvě stanice vlakem. Důvod je víc než prostý. Člověk musí volit priority podle momentální důležitosti. Zkrátka a dobře nelze sedět jedním pozadím na dvou židlích. Mé skálopevné odhodlání zúčastnit se zákeřně nahlodal lehce zmatený mail paní organizátorky. Zpočátku jsem vůbec nepochopila jeho smysl. Po několikerém bedlivém a pomalém přečtení usuzuji, co měla autorka na mysli a jazýček vah se přiklonil na misku opačnou.  Budu doma u herdule a vytvořím podstatnou část krajky z nového  souboru podvinků.

(more…)

Aby se stala aktualita aktualitou, musí se zveřejnit za tepla. Tedy ….   Právě jsme se vrátily z Holandska, z Deventeru. Organizace holandských krajkářek se nazývá LOKK a v letošním roce slaví 35.výročí své činnosti. Při loňském dubnovém kongresu v německém Annabergu navštívily holandské kolegyně naší expozici, se zalíbením si prohlédly originály ilustračních krajek s papírem pro Krajkování o životě a požádaly o dar v podobě knihy pro jejich holandskou knihovnu krajkářských publikací. Souhlasila jsem, knihu podepsala a předala. Do měsíce připlulo po mailové síti pozvání na letošní oslavy. Pouze pozvání k účasti, ostatní náklady  jsou, jak to ostatně obvykle bývá, samozřejmě v naší režii. Na takový postup jsme zvyklé, nic nám tedy nebrání v nasednutí do auta. Vydáváme se  na dlouhých 800 km.  Musím konstatovat, že ani já, ani Jolana, ani naše polská kamarádka Monika, kterou jsme na dobrodružnou  pouť za krajkou přizvaly, nelitujeme.  Jiný kraj, jiný mrav.  Mnohdy odlišný, poučný i k zamyšlení…..

(more…)

Snad ve všech zemích celého světa najdete krajkářky. Pilné, trpělivé, neposedné, zbrklé, kreativní i konzervativní….Téměř vždy však milé, přívětivé a pohostinné.Také chlubivé. A proč ne, když je čím. Proč ne, když čím není. Záleží na míře sebevědomí a odvahy.

Německé krajkářky jsou druživé. Ve všech spolkových zemích je mnoho místních klubů a skupin, které je sdružují. Jejich členky si vyměňují předlohy, chodí v jednotných krojích i uniformičkách či jsou ozdobeny totožnými erby, znaky, monogramy a oděvními doplňky. Aby ostatní viděli, kam dotyčná patří a s kým se kamarádí. Německé krajkářky jsou pilné, rychlé, pečlivé a techniku paličkování zvládají již v útlém dětství. Jsou dokonalé ve tvoření přesných,vzájemně se prolínajících a vlnících se půdicových ploch i počítačem deformovaných rastrů, obrazců a sítí. (more…)

Tak za prvé POČASÍ…. Je sice duben, ještě tam budem, ale já už tam být nechci.  Teda myslím za těma kamnama …   Pobavila mě trefná poznámka kolegyně Daniely, jejíž mailová upoutávka na nové kurzy končila geniální myšlenkou:

…..LETNÍ ČAS NEZNAMENÁ, ŽE MŮŽEME DENNĚ O HODINU DÉLE LYŽOVAT…..

Drsné, leč při pohledu na fotografii Dany Rosové z letošního „velikonočního“ Valmezu víc než výstižné. (more…)

Krajka krásná BYLA, JE a beze sporu BUDE …. 

Záleží na pojetí, století, materiálu a vkusu krajkářky i obdivovatele.  Prostě a jednoduše se nám každému líbí něco jiného. Já například nesnáším hlavičky v klobouku …. Za svou více než čtyřicetiletou kariéru jsem nikdy  žádnou neupaličkovala a ani ji nenavrhla. Často se říká NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY, ale v souvislosti s tímto tématem mám naprosto jasno. A jsou mezi námi naopak obdivovatelé a vyznavačky  krajkových profilů krasavic, které na svou herduli nikdy nenapnou nic jiného. Přesto jejich krajky jim i obdarovaným činí radost a oprávněně zdobí stěny mnohých příbytků. Jednoduše není v světě ten, jenž by se zavděčil lidem všem ….

(more…)

Každý jeden z nás jsme díky technickému pokroku součástí komunikačních sítí.  Voláme si, jsme evidováni a různá média nám podsouvají své pravdy. Taková je dnešní doba a i když sebevíc chcete, nelze se tomu vyhnout. Znám jedince, kteří hrdě prohlašují, že jim nesmí mobil, televize či počítač překročit práh. Nepolemizuji, neberu jim jejich postoj a mají na něj nárok. Je to jejich svobodné rozhodnutí.  Bylo tomu tak i v minulosti.Kdysi dávno vybíhali  návštěvníci z kina, aby se zachránili  před vlakem, řítícím se na ně z plátna. Před rozjetým automobilem běžel muž s praporkem, aby oddálil střet s chodci. Úsměvné, leč dějinami podložené.  Kdo ví….  třeba za několik desítek let se budou naše pravnoučata usmívat nad chytrým telefonem nebo plazmovou televizí.  Oni totiž budou očipovaní …

(more…)

Leden je pro mne spací měsíc.  Tma tmoucí do 11.00 a ta černočerná už od 13. Pro krajkářku fakt nic moc. Na práci při denním světle nevidím a protože právě vytvářím společenskou – tudíž lesklou a tmavou- kolekci, nevidím na detaily ani při sebelepším nasvícení.  Zkrátka a jednoduše, moje momentální produktivita silně pokulhává. Na druhou stranu si říkám, že je to dobře.

Poklus  posledního čtvrtletí se zpomalil, kroky zkrátily, vystresovaný jedinec se nadechl smogového luftu a inhalace všeho možného jej uvedly do mátožného stavu euforických barevných představ.  Napadají mne roztodivné kreace, které zachytím na papír, abych je pro naprostý nedostatek času, světla a kdo ví čeho ještě opět nezrealizovala. Stále se opakující průběh pohodového a harmonického života profesionální krajkářky, který mi mnozí závidí.  A taky mají  proč….         Již delší dobu čeří poklidnou hladinu české krajky diskuze o profesionalitě či amatérismu paličkářek. Nechápu. Z mého pohledu a podle mých zkušeností je lhostejné, kdo paličky drží. Jestli krajkářka, která vlastní živnostenský list nebo mamina či důchodkyně z Horní Dolní. Krajce je to naprosto jedno. Chce být krásná, ukázněná a současně rozverná, vytvářená s láskou, úctou a s přiměřenou pokorou. Víc nepotřebuje.

(more…)