Úvodní stránka » Nezařazené » O prolínání

O prolínání

Nic kolem nás není pouze černé a bílé ….

Ani v životě, ani v přírodě, ani …. Ustálená pravidla a dané zásady jsou stvořeny k tomu, abychom je spolehlivě a nebojácně měnili a zcela a zákonitě nedodržovali. Podle učebnic pro vizážisty se bílá a černá barva zásadně nemíchají. Přesto světoví módní návrháři takovou kombinaci užívají a často ji stanoví  jako tu NEJ a jedinou IN v nastupující sezóně. Je jen a jen na každém z nás, která pravidla porušíme a jak využijeme nabízenou možnost.

Ve stejném duchu, tedy v cíleném a účelném porušování ustálených krajkářských pravidel, vedu své letní výukové semináře. Dané téma není povinné, ale běda tomu, kdo jej nedodrží. Materiál je stanoven a třes se krajkářko, jestliže použiješ jiný. V podrobných pokynech pro účastnice jsou vyjmenovány potřebné pomůcky, kvalita i síla přízí, počet paliček a další přesná pravidla …. ABY IHNED NA POČÁTKU PRVNÍ HODINY VÝUKY NIC NEPLATILO …. Teprve tehdy má seminář šťávu, smysl a význam. Teprve tehdy se stane zábavou i poučením. Lehkou improvizací s pevnou kostrou nebo řízeným chaosem. Jednou velkou prázdninovou hrou s paličkami, s krajkou, s materiálem, s náhodou a třeba se sdružením Česká krajka….

Týdenní setkání s řemesly v Jiřetíně pod Jedlovou bylo velmi tvůrčí a zároveň magické. V prostoru místního kláštera, kde jsme bydlely, pracovaly a kde jsme po několik dlouhých večerů vedly duchaplné debaty, to ani jinak nešlo. Při své obvyklé dovolené přece běžně nepotkáváte u snídaně řádové sestry. Nebo ano? Přesně v duchu lehce  řízeného chaosu se účastnice přesouvaly z kurzu drátování do kurzu krajky nebo pedigu, aby se opět vrátily na původní stanoviště. A aby následující ráno odběhly k šicímu stroji do improvizovaného patchworkářského ráje. Jedno velké a současně komorní tvůrčí přesouvání, prolínání a přelévání lidí i technik. Malý Babylon témat, stylů, nápadů a inspirací. Tajemné okolí nám nahrává a nápady se líhnou jako houby po dešti….

Pokud si myslíte, že jsme pouze tvořily a intelektuálně debatovaly, jste na omylu. Po obědě, v době poledního klidu, u vynikajících dortíků, zmrzliny se šlehačkou a u kávičky v místní cukrárně, se probralo mnohé …. To víte, baby ….

 

Prolínání 1.   SOUČASNOST versus  POHÁDKA

Zjevil se se svým traktorem, zahrádkou, lopatičkou a hrabičkami na postranství u kostela. Pravý a nefalšovaný zahradní trpaslík. S vysokou červenou čapkou a ŽIVÝ…… Při svém letním poutování z Budyšína do Prahy zavítal mezi obyvatele Jiřetína. Byl uvítán panem starostou, došlo na předání sošek loupežníka Vildy a Sádrového trpaslíka a do skřítkova cestovního pasu přistálo další razítko. Mnoho těch svých, kulatých zelených trpasličích, na oplátku natisknul. Pan kameraman vše pečlivě zaznamenal a my nafotily.

Abychom neměly milých pohádek málo, v místní Pohádkové galerii jsme jako nášup shlédly výstavu cyklu krajkových „Motýlích domečků“ a řezbovaných reliéfů s tématem čertovských přísloví. V podvečer, doma v klášteře, u herdulek, jsme se zaposlouchaly do čtení z knihy pověstí a vlastně tak trochu i pohádek. O dobytí hradu Tolštejna, o Bílé paní ….

 

Prolínání 2.  REALITA versus NÁBOŽENSTVÍ

Samotný pobyt v klášteře v sobě skrývá příchuť dobrodružsví. Na chodbách sochy a obrázky,  v jídelně snídáte a obědváte s příslušníky řádu Františkánů. To není obvyklá situace, to není švédský stůl v hotelu přímořského letoviska. My se za pokrmem přesouváme přes krásnou a dřevem vonící půdu a místo šumění vln nás pravidelně budí zvony z věže jiřetínského kostela. Bijí každých patnáct minut a v celou hodinu aktuálně přidají jako bonus informaci o počtu probděných hodin….

V šest ráno je deset zvonivých úderů na vraždu.

S kolegyní Marcelou stoupáme v podvečer na Křížovou horu. Čtrnáct zastavení Křížové cesty působí v nastupujícím šerosvitu  mysticky a strašidelně. Ledabyle pohozené sochy mezi stromy, nahodilé obrysy kamene. Při letmém pohledu váháte, jestli je to některý z apoštolů nebo loupežník Vilda nebo úplně, ale úplně  někdo jiný… Na Křížovou horu stoupáme ještě jednou, společně. Za doprovodu pana Martina Louky, které svým přednesem celkovou atmosféru náležitě umocňuje.

Poslední zastavení, v pořadí čtrnácté,  u Božího hrobu, je velmi netradiční. S takovým ztvárněním křížové cesty jsem se doposud nikde nesetkala. Je neuvěřitelně působivé a s rozsvícenými svíčkami velmi autentické. Uvěřit musí i absolutní atheista.

 

Prolínání 3.  HISTORIE versus MYSTIKA

Přírodě neporučíš. Byly sice doby, kdy se příslušníci jistého národa a jisté strany snažili přesvědčit širokou veřejnost, že větru a dešti se domluvit dá. Sami víte, že je to hloupost. Průběh letošního léta dává historii za pravdu. Červenec nebo srpenec, zima jako v nejmenované zemi. Nám počasí nevadí. Tedy skoro. Nenecháváme se zviklat a paličkujeme ve společenské místnosti i na dvoře, jak kdy. Tornádo, které v pátek odpoledne odneslo střechu varnsdorfského pivovaru, se nás vlastně vůbec netýká.

Po výuce se s Marcelkou vydáváme na hrad Tolštej, abychom se z hradeb jeho zříceniny rozhlédly po krajině. Popohání nás touha konečně vypátrat ono místo, kde je zakopán poklad a také neuvěřitelná bouřka….

Náš úmysl, i když nevyřčený, spolehlivě odhalily snad všechny živé i neživé bytosti z celého širokého okolí. To, co se dělo mezi nebem a zemí, bylo jedno velké divadlo. Jeden neustávající a charismatický souboj živlů. Střetnutí Titánů, hra barev, kolotoč energií, který se dokonale promísil …. s naším strachem.  Na zpáteční cestě od hradu, pochopitelně lesem, potkáváme Bílou paní, lesní žínky na pasece i vodníka v rybníce… Nevěříte?  My uvěřily. A naše zrychlující se kroky zvolna přecházely v lehoučký poklus….

 

Prolínání 4.  TRADICE versus ŘEMESLO

Víte, co jsou “ podstávkové domečky “ ?  Já už ano. Jiřetín je obec s tkalcovskou tradicí. Ostatně stejně jako celá oblast Varnsdorfu. Látky se vyráběly téměř v každém stavení. Tkalcovské stavy byly, oproti všem zásadám a logice, umístěny v prvním patře, na půdě. Celý dům podpírala a staticky zajišťovala přídavná konstrukce z trámů. Udržovala pevnost a stabilitu podlahy a odpružila zatížení a chvění pracovního prostoru. Aby měl tkadlec na svou práci dostatek světla, zdobila plochu břidlicové střechy soustava malých okének. Podle jejich počtu a tvaru „volských“ nebo „štičích“. Dřevěných domečků je v celém Jiřetíně mnoho. Jsou obydlené a v některých sídlí také malé hospůdky. Příjemná obsluha, ceny víc než mírné, úžasný a funkční orchestrion v jedné z nich. Malá okénka těsně nad vozovkou vás zvou do světa mimo 21. století, k půllitru pravé a nefalšované malinovky, jejíž chuť si pamatuju z dětství.

Cestou na Tolštejn, na okraji obce, vyrostlo několik nových stavení. Podkrovní šňůrky okének jsou i na jejich střechách. Jsou rozhodně půvabnější než klasická soustava střešních oken nejmenovaných  značek. Jsem přesvědčená, že ve vánici sněhem nezapadají ….

 

Prolínání 5.  PROFESIONÁL versus AMATÉR

V samotném závěru celého setkání s řemesly proběhla v prostoru lesního divadla módní přehlídka naší kolegyně Dany Maškové a některých lektorek Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel.

Od středy, v pravidelných intervalech, informoval o této události místní obecní rozhlas a zval všechny občany k její návštěvě. Je vidět, že hlášení jsou častá a obvyklá a že je všichni poslouchají. Že sdělení nepouští jedním uchem dovnitř a druhým opět ven. Víc než stovka místních občanů, s panem starostou v čele, měla možnost shlédnout nápadité modely, paličkované a drátované oděvní doplňky, klobouky a mnoho jiného.Také malou ukázku z prací účastnic našich kurzů, aby nezasvěcení viděli, o co je jejich absence při výuce připravila.

Profesionální modelky nám daly košem, chytají prý bronz kdesi v Karibiku. Jejich chyba. Myslím, že jsme jim spolehlivě konkurovaly. Podle zhodnocení pana Louky, který je nejen starostou nedalekého Varnsdorfu, ale i hercem z povolání, se mají od nás co učit. V nasazení, elánu, pozitivní energii a v hravosti prý jednoznačně vítězíme na body.

Celý jiřetínský týden se stal jedním barevným obrazem. Bylo na něm vše: tradice, duchovno, tajemno i realita, mnohdy tvrdá. Víte vy vůbec, jak bolí prsty od drátování? Ne? Tak vás o tom za rok, ve stejnou dobu, na stejném místě, spolehlivě přesvědčí Marcela Mašková. Bude, spolu s mnoha dalšími, lektorkou jednoho z kurzů.

Uhodli jste, kurzu drátování….

Nezařazené

2 komentáře to “O prolínání”

  1. Hana Cervova

    Omlouvám se, svůj komentář jsem omylem napsala někam jinam a tak jej opakuji. Bylo to ještě krásnější než píše Ivanka, všechny lektorky byly nejen milé, ale velmi trpělivé, zkrátka nemělo to chybu. Přehlídka byla perfektní. Ivanka z krajkářek dostala i to, co v nich nebylo a byla velmi trpělivá, protože pro nás, méně chápavé, musela věci opakovat vícekrát. Získaly jsme mnoho cenných informací, mnoho jsme se naučily a myslím si, že jsme vytvořily mnoho krásných věcí. Můj obdiv patří též úplným začátečnicím, které vytvořily překrásné krajky. Díky organizaci ing. Šafusové z České krajky jsme prožily v Jiřetíne pohádkový týden. Nashle za rok. Hana

  2. Každý seminář i jednotlivé tématické výuky mají podobný scénář a současně jsou každý zcela odlišný.Víkendový je více zhuštěný, týdenní naopak poklidnější.Pro všechny však platí, ŽE JSOU BEZVA A VZNIKAJÍ ÚŽASNÉ VĚCI.
    Pro mně je každý z nich také zpětnou inspirací a i když se téma objeví v několika skupinách v celé republice, vždy je pojetí realizací naprosto odlišné. Takové známé a okřídlené „Jiný kraj, jiný mrav“.
    A KDO MNĚ NEBO HANCE NEVĚŘÍ, TAK AŤ SE PŘIJEDE PŘESVĚDČIT PŘÍŠTÍ LÉTO DO PONIKLÉ NEBO DO KYCHOVÉ NEBO DO JIŘETÍNA A MOŽNÁ I NĚKAM ÚPLNĚ JINAM…..

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.