Andělské adventní rozjímání

VÁNOCE …. Čas  kouzel a poezie. Vlídný a povznášející, plný všeobjímající pospolitosti a obecné harmonie.

…P Ě K N Á  B L B O S T …

Jen co natěšené dítko začne vnímat své okolí a postupně se naučí ukládat do šuplíčků své prázdné a doposud nepoužité hlavičky prvotní předvánoční informace, musí mu v nich zákonitě uvíznout překotné šturmování, domácí hysterie, pláč nebohých vyčerpaných matek a jiné, prý šťastné, předsváteční chvilky.

Alespoň v té mé, v mých zásuvkách, tyhle reálie po dlouhá léta trůní.

Každoroční adventní čas začínal mohutným gruntováním malého 1 + 1. Od zadního okna jsme s mamkou hrnuly vše ke vstupním dveřím, aby přebytečné a během roku nasyslené tuny zcela „nezbytných a užitečných“ blbostí později naplnily popelnice ve dvoře našeho pankráckého činžáku. Celý byt smrděl diavou a první noc v naleštěném obýváku se podobala snění ve feťáckému doupěti. Ze zcela neznámých důvodů se vše vařilo až o Štědrém dnu.Mrskající se kapr postříkal vypulírovanou kuchyň, obrovská kopa salátu umastila kuchyňskou linku a pánev s řepkovým olejem volala po rybích podkovách. Slavnostní večeře byla provázena blikavým přítmím svíček a prapodivnou směsí purpury a přepáleného tuku. Vše v kombinaci s dokonalým kulinářským zážitkem. Ono se nám to nakonec nějakým vánočním zázrakem vždycky povedlo.

Vdala jsem se a naivně si myslela, že bude alespoň něco trochu jinak. Nebylo. Manžel zavraždil kapra, nasadil stromeček do stojánku a zmizel.Každoročně. Takže ozdobit sosnu, umíchat salát, připravit pánev a řepkový olej …  Blikající svíčky, můj hysterický pláč a vůně přepáleného oleje…. Nic nového, pouze mé postavení na sociologickém žebříčku bylo na jiném stupínku. Kvůli jedný jediný večeři !

První krásné vánoce jsem měla první rok po rozvodu. Byla jsem s dětmi na večeři u bývalé tchýně. Možná omluva za výchovu syna nebo opravdu ze solidarity. Jela jsem přes Staroměstské náměstí, procházka centrem, vonící jesličky v kostele, světýlka a mráz….  Byla jsem okouzlená.

Takže znovu a lépe. Od následujícího roku peru záclony, když si na to najdu chvilku. Cukroví upeču pouze, když chci nechat provonět byt. Vánočky si ujít nenechám, jsou tradičně jakousi rituální součástí mých dárků. Hromada salátu trůní na fólii a linka je netknutá. Rybu nesmažím, dělám ji přírodní, v troubě. Stromeček zdobím s předstihem a dárečky od návštěv si pokládám rovnou pod něj. Pustím si pohádky v televizi, při reklamě cosi zobnu a čekám na děti a na Ježíška…

A proč ne. Celý rok makám a tím největším dárkem je pro mne to, že nemusím v určenou hodinu opustit bezpečí domácí nory a že štědrovečerně spinkám ve vlastní postýlce. Jak málo stačí k pohodě, když člověku určité věci dojdou. Pozdě, ale přece.

A vám přeju, abyste všechno hrnuli před sebou s ohledem na sebe. Ono se to fakt nezblázní, když rohlíčky nebudou.TAKY BLBOST…   Já je jednou drze a odvážně neupekla a z jejich absence na štědrovečerním stole byla o rok později velmi žertovná etuda u rozvodového soudu. Jojo, každý máme svou určitou hranici vlastní sebeúcty. Jen je třeba si ji včas uvědomit …

Ať vás vaši andělé strážní svými křídly chrání před …  co já vím čím. Ti krajkoví jsou od mých žákyň z podzimních kurzů. Jsme velké holky, nebulíme a umíme si poradit. S předstihem….

TAK AŤ JSOU FAKT ŠŤASTNÉ A VESELÉ ….

 

Nezařazené